Mít obojek a vodítko pro psa je takovou samozřejmostí, že nás ani nenapadne zamyslet se nad tím, jak to vlastně bylo dřív a kdy to všechno začalo. My jsme to udělali za vás. Zapátrali jsme v dostupných zdrojích, a tak v tomto článku můžeme nahlédnout zpátky do minulosti. A začneme tak dávno, že by vás to v souvislosti s obojky a vodítky pro psy ani nenapadlo.
První známky psích vodítek najdeme na mozaikách z roku 4400 před n.l.
Starověk
První známky psích vodítek najdeme na mozaikách ze 4. století před n.l., které byly objeveny v Pompejích. Jsou na nich vyobrazení psi, kteří mají na krku obojky a k nim připevněné řetězy. Psi jsou zobrazováni jako hrdinové, kteří ochraňují své pány.
Psy s vodítky můžeme najít také na deskách ze sedmého století před n.l. Ty ukazují rozzuřené lovecké psy molossoidních plemen, jak je vodítka jen tak tak udrží.
A Egypt? Tam měli psi význačné postavení a často sloužili jako oddaní společníci bohatých a mocných. Kromě toho ale psi lovili zvěř a ochraňovali lidi – a právě při těchto činnostech se používala první vodítka, která sloužila k lepší kontrole psů. Někteří majitelé své psy dokonce tak milovali, že je nechali mumifikovat a pohřbít společně s nimi.
I ve starověkém Římě se psi chovali jako společníci, zejména vlivné ženy se rády promenádovaly v doprovodu italských chrtů. Vojáci psy používali jako bojovníky a vyráběli jim kovovou výzbroj. I ti používali první vodítka.
Středověk
Ve středověku psi dále doprovázeli členy aristokracie, a to především na honech. Oblíbený chrt krále Ludvíka XI. měl tak výsostné postavení, že nosil obojek s rubíny, zatímco běžní psi používaní pro lov a ochranu dobytka nosili obyčejné obojky a vodítka z kůže. Psi-hlídači zase měli kovové obojky s hroty, které sloužily k jejich ochraně. V této době se rozšířilo týrání psů vodítky. Jejich majitelé je bičovali, aby byli agresivnější. Tato technika byla zakázána až po 600 letech, v 17. století.
Renesance
V období renesance se psi více rozšířili, staly se totiž cenově dostupnými pro střední třídu. Přesto ne každý pes byl rozmazlován. Zatímco běžní psi nosili malované obojky, ti bojoví měli kovové obojky s hroty. Vodítka se tradičně držela v levé ruce, protože v pravé ruce muži drželi pušku. V této době se také rozšířily obojky s visacími zámky. Klíč k nim měli jejich majitelé, aby prokázali, že pes patří právě jim. Angličtí bandogové, kříženci bojových plemen, byli na vodítku drženi přes den. V noci je jejich majitelé pustili, aby mohli hlídat jejich majetek.
18. století
V 18. století psy chovala především šlechta. Psi zažívají rozmach především ve Velké Británii, kde si oblíbili mopsy, španěly, buldoky a anglické honiče, a to nejen jako společníky, ale i pro jejich lovecké dovednosti. Obojky loveckých psů bývaly spojené řetězem pro jejich lepší kontrolu. Jakmile měli vyrazit za sledovanou zvěří, jejich majitelé je rozpojili.
Otázka humánnosti byla často horlivě diskutována, a tak se postupně upouštělo od používání psů k bojům a ze psů se opět stali milí společníci, kteří byli vedeni na vodítkách. Na svých obojcích měli často jméno svého pána pro případ, že by se ztratili. Význační psi nosili ryté obojky ze zlata a mosazi, psy malých plemen na nich měli zavěšené rolničky.
19. století
Ve viktoriánské době se psi stali domácími mazlíčky napříč společenskými vrstvami, včetně té nejvyšší. Lidé začali se psy uzavírat pevná přátelství po vzoru královny Viktorie, která ke svým psům cítila hlubokou náklonnost. Sentimentalita směřovaná ke psům a dalším domácím zvířatům se začala datovat právě tehdy. Psi se stali součástí našich rodin. A obojek a vodítko byly nepostradatelnou výbavou pro stále větší a větší počet chovatelů psů.
Prototyp vodítka Flexi z roku 1972.
Současnost
Dnes psy vodíme nejčastěji na kratším látkovém nebo koženém vodítku, zejména pokud jsou mladší a ještě je trénujeme, nebo na samonavíjecích vodítkách s různými délkami lana. Německá společnost Flexi vyrobila první prototyp samonavíjecího vodítka už v roce 1972 a její technologie se od té doby nezměnila.
Zásadní inovaci představila až v roce 2013 slovinská společnost Lishinu, která inovovala samonavíjecí vodítko, jenž známe desítky let. Její vodítko se upevňuje na zápěstí, a proto bývá označováno jako hands-free (více zde). Na rozdíl od Flexi, Lishinu na sobě nemá žádná tlačítka. Je totiž vybaveno automatickou brzdou, která se aktivuje sama vždy, když chce pes uskočit nebo odběhnout.
A kam to půjde dál? Možná se dočkáme doby, kdy psy budou venčit automatizované drony. Ale to bychom se ochudili o krásné zážitky z procházek, co myslíte?
Super. Děkuji